Historie Starého kvartýru

„Na základě zákresu této usedlosti v indikační skice z roku 1828 se dá předpokládat, že stavba nazývaná jako „Starý kvartýr“ je spojena s kulturním, stavebním, sociálním, společenským obrazem obce minimálně od počátku devatenáctého století. Dochované tradiční hmotové uspořádání a klasické proporce se stávají důležitým dokumentem lidového stavitelství v obci.“ - z posouzení stavební a historické hodnoty objektu „Starý kvartýr“ Národním památkovým ústavem, územním pracovištěm v Brně, ze dne 20. září 2004

Lužice na 1. vojenském mapování - tzv. josefském (1764 - 1768) [1]

V písemném operátu Stabilního katastru [2] je zapsán výše uvedený objekt, který lze bezpečně lokalizovat díky indikační skice Stabilního katastru [3], jako nemovitost, jejíž majitelem je „Luschitz Gemeinde“, tedy „Obec Lužická“. Tak tomu však bylo již v roce 1805 dle urbáře panství Hodonín [4].

"Starý kvartýr" na indikační skice Stabilního katastru (1828). [5]

Tyto prameny tedy bezpečně dokládají vznik „Starého kvartýru“ minimálně v 18. století, ale i skutečnost, že objekt sloužil nejrůznějším potřebám obce. O těch nás také informuje retrospektivní zápis ve školní kronice, který vznikl v roce 1878, ale vztahuje se již k počátkům 19. století:

...V Lužicích neměli školní budovy, tož muse-
lo vyučováno býti v soukromých domech,
aneb vůbec kde místa bylo; tak se vyučo-
valo v domě Pavla Hačundy (nyní Frant. Kuchař)
č.d. 55, v domě rychtáře Tomana (nyní Frant. Kuběna)
č.d. 15.
V Líčeníka Michala stodole č.d. 65,
v Hospodě u Dopity čili jak děti říkaly v ži-
dovně a pak i na obecním domku čili
v „quartieru“, kdež učíval syn p. Jos. Pernici
později kněz Karel Pernica... [6]

Lužice na 2. vojenskémmapování - tzv. Františkovo (1836-1852) [7]

Nejstaršími pohledy na "Starý kvartýr" jsou pohlednice a fotografie Lužic z 30. let 20. století.

Lužická náves (30. léta 20. století) [8]

Brána "Starého kvartýru" (30. léta 20. století) [9]

Pojmenování "kvartýr" snad získal objekt v dobách povinného ubytovávání vojska v jednotlivých obcích. Obyčejným vojákům musela stačit sláma ve stájích sedláků. Důstojníci však k ubytování využívali komfortu většího, byli "nakvartýrovaní" na kvartýru."

Osudy lidí na Starém kvartýru

I osudy lidí, kteří na "Starém kvartýru" žili, prožívali chvíle radostné i smutné, toto místo učinili výjimečným...
Lužická rodačka Štěpánka Nováková, provdaná Köhlerová, se po roce 1945 v osvobozené republice vypracovala na Ministerstvu zahraničí až na zapisovatelku Dr. Milady Horákové. Jako její blízká spolupracovnice však byla v únoru roku 1950 ve vykonstruovaném procesu nespravedlivě zatčena a souzena. Život ji pravděpodobně zachránilo jen zjištění jejího těhotenství. Trest smrti jí byl zmírněn na 22 let žaláře.
Ve vězení se jí narodila dcera pokřtěná Dagmar Ondřejka Andrea (snad podle jedné ze spoluvězenkyň). Malá Dagmar mohla se svou matkou zůstat pouze půl roku. V prosinci roku 1950 si pro ni přijela její tetička Marie Nováková z Lužic, která bydlela na "kvartýru" č.p. 116. Zde zůstala Dagmar (v Lužicích ji všichni říkali Dana) až do II. třídy obecné školy. Po devíti letech propustili štěpánku Köhlerovou z vězení a malá "Dana" mohla být opět se svou matkou.
Dnes paní Dagmar Köhlerová, provdaná Lachsmidtová, žije u Karlových Varů. [10]

Osudy věcí na Starém kvartýru

Při shromažďování muzejních sbírek si snad všichni členové Muzejního spolku v Lužicích i Muzejní a letopisecké komise OÚ Lužice přáli obohatit exponáty o žebřiňák z Lužic. Marné pátrání vedlo všechny k přesvědčení, že se v Lužicích bohužel ani jeden vůz nedochoval. Jaké bylo příjemné překvapení, když přímo na půdě Starého kvartýru byl vůz zvaný "deštěňák" pod slámou nalezen. Od žebřiňáku se liší tím, že jeho bočnice jsou vyrobeny z plných desek a vůz tedy nesloužil k převozu sena, ale k dopravě především sypkých materiálů, řepy, brambor i hnoje. O žebřiňácích v Lužicích se dovídáme ze vzpomínek Štefina Příkazského na jeho "formanky" pro otce:

"A jelikož to byl materiál poměrně těžký, bylo nutno přikoupit ještě dalšího koně. V páru to šlo na našich rovinách poměrně dobře.(Abys věděl, tu na rovině žádný v Lužicích neměl na voze brzdu.)..." [11]
Takový je i vůz ze Starého kvartýru. Na boční cedulce je napsáno dnes již méně čitelně jméno majitele vozu: "Novák". Nemá brzdné zařízení a o jeho stáří svědčí i umístění "longa", na kterém se mohl hospodář při delší cestě svést. Umístěno je na pravé straně vozu. Vůz se tedy používal v době, kdy se na našich silnicích jezdilo ještě po levé straně. Tedy za I. republiky. Tentýž vůz nám ukazuje i pohled na Starý kvartýr z 1. pol. 20. století.

Poznámky:
[1] http://oldmaps.geolab.cz/: Military Survey, Section No. 1st, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna.
[2] MZA Brno, fond D10, sign.1393: Písemný operát Stabilního katastru: Lužice (1828).
[3] MZA Brno, fond D9, sign.1393: Měřící operát Stabilního katastru: Lužice (1828).
[4] MZA Brno, fond F5, inv.č.87, číslo knihy 4: Urbář panství (1805).
[5] MZA Brno, fond D9, inv.č.1393: Indikační skica Stabilního katastru obce Lužice (1828).
[6] SOkA Hodonín, fond NŠ-Lu, inv.č.2: Kronika školní (1878 – 1926), folio 1 – 2.
[7] http://oldmaps.geolab.cz/: Military Survey, Section No. 2nd, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna.
[8],[9] Archiv Obce Lužice.
[10] IŠTVÁNKOVÁ, Miroslava: Lidské osudy... Lužický zpravodaj 4/25. s. 34.
[11] CD: Štefin Příkazský 1902 - 1993. Amerikán z Lužic na Podluží. Připravil Dušan Holý. Obec Lužice - Anton Brno, 2002.